Poměrně velká Silicon Valley Bank (SVB), patřící s aktivy 204 miliard dolarů do první dvacítky amerických bank, se zhroutila během necelých dvou dní, a když v pátek přestala odpovídat dotírajícím zájemcům o urychlené výběry hotovosti, šok se přenesl i do britských a dalších zahraničních poboček. Fed sdělil, že vlastníci banky se zachraňovat nebudou. Vyplatí se jen vkladatelé, ale ti mají garantováno jen 250 tisíc dolarů. Spoustě inovačních firem, které tato banka obsluhovala, to pomůže jako mrtvému zimník. Měly tam uloženy milióny, všechno, veškerou hotovost. Teď nemají na mzdy a jsou ohroženy zánikem.
Tak to vypadalo ještě v neděli, ale když začala panika, v bankách spustily masové výběry, spadla do toho další newyorkská banka Signature Bank s aktivy za 110 miliard dolarů. Ministryně financí Janet Yellenová pochopila potřebu paniku zastavit a prohlásila, že zaručeny budou veškeré vklady SVB z nové federální instituce. Prezident Joe Biden se k tomu měl vyjádřit ještě v pondělí. Také v Británii zavládla pohotovost a premiér Rishi Sunak ohlásil, že k tomu "brzy něco řekne".
Jak tahle krize vznikla? Ve zpětném zrcátku je to docela prosté. V kataklysmatu několikaleté pandemie, kdy byli všichni ochromeni karanténami, buď vlastními, nebo uzávěrou nenahraditelných partnerů, se nejlépe dařilo inovativním firmám v Křemíkovém údolí. Samozřejmě hlavně těm, které se zapojily do výzkumu vakcín a zdravotnických technologií. Tekly do toho obrovské peníze a s partnery se komunikovala hlavně data, která snadno projdou i nakaženým drátem.
Tyhle firmy získávaly snadno kapitál, protože jejich předražené akcie se snadno prodávaly vzhledem k nedostatku jiných investičních příležitostí. Ti, kdo ty akcie uváděli na trh, pak museli ty balíky peněz někam dát a Silicon Valley Bank byla ideálním partnerem, protože riziku inovačního podnikání dobře rozuměla. Obyčejně do toho vstupoval ještě prostředník, firmy rizikového kapitálu (VC), které jsou jakousi kvalifikovanou spojkou s bankou a trhem. Jsou to také specialisté, kteří umí odhadnout tržní potenciál inovace a mají tlusté adresáře investorů, které dokážou pumpnout. Teď se to tedy může zkácet celé, celý ekosystém.
Pokud jde o samotnou správu svěřených financí, SVB to dlouho měla docela jednoduché. Stačilo je nasměrovat do dlouhodobých státních dluhopisů. Koupíte zelený papírek a o zbytek už se musí postarat vláda, aby vám dvakrát ročně přibyly na účtu úroky. Úroky nízké, ale jiné nebyly, pokud se nechcete hnát do extrémního rizika podnikových dluhopisů, pro které se vžilo souhrnné označení shnilé (junk).
Pro představu, o jakých penězích mluvíme: roku 2021 VC posbíraly 330 miliard dolarů. Když si každý tento dolar vynásobíte 22 korunami, je to víc než roční HDP ČR. Investičně to byla nuda, nízké úroky měly vydržet i v případě, že by se inflace vyšplhala nad 2 procenta, z tehdejšího pohledu do astronomické výše vzhledem k vleklému období nulových základních sazeb. Jistě, kdyby se úroky zvedly, bylo by to nebezpečné, protože dluhopisy s kuponem lehce nad nulou by začaly ztrácet hodnotu. Ale kdo by se proti tomu zajišťoval, když rizikem byla spíše deflace.
Tahle idylka skončila loni v létě. Úroky šly nahoru, aby hasily přehřátou ekonomiku, do které valily další peníze z různých modernizačních programů Bidenovy administrativy. V bance vznikl důvod k nervozitě - základní kapitál SVB měla asi 16 miliard dolarů, ale ten ohrožovala skoro stejně velká nerealizovaná ztráta hodnoty dluhopisů. Realizovala by se, kdyby se prodávaly, ale tomu se banka snažila vyhnout a dala předost držet je do splatnosti. Dala přednost útěku vpřed. Klientům se dařilo a vklady jen valily.
Podle Bloomberga vzrostly během posledních 12 měsíců na dvojnásobek, ze 64 miliard na 124 miliard dolarů.
Fed se snažil ekonomiku ochladit, a když se mu to začínalo dařit, uvázly i obchody klientů SVB. Inovačním firmám nezbylo, než sáhnout do zásob hotovosti a vypravily se tedy do banky. A ta překvapeně zjistila, že tolik po ruce nemá. Musí tedy něco z těch dluhopisů prodat, ale protože by ji realizovaná ztráta dostala kapitálově pod čáru, ohlásila zájem o navýšení kapitálu o 2,25 miliardy dolarů. Drobeček. Aktiva banky, hlavně ty dluhopisy, přesahovaly podle tržního hodnocení z konce loňského roku 200 miliard dolarů, nic se neděje.
Mrzuté bylo, že zmíněná aktiva se najednou nedařilo prodávat v tom rozsahu a za takovou cenu, jak by si banka přála. Situace od konce roku se hodně změnila. Sílily spekulace, že Fed chce zvyšování úroků ještě zrychlit. Když SVB na začátkku týdne vydala zprávu o ztrátách, které utrpěla, investoři se vyděsili. Dorazila je agentura Moody´s, která snížila rating SVB hned o celý investiční stupeň. Bylo pozdě i na pokus prodat banku celou. Ve čtvrtek začala panika a v pátek bylo vymalováno.
Bance chyběla miliarda dolarů, pakatel, že o tom vůbec mluvíme, ale tu jí teď nikdo nedá. Ocitla se v jakési nucené správě FDIC, federální vládní společnosti pro garance vkladů. Původně měla vypláceet jen zlomek. Garantovaných 250 tisíc dolarů mělo být vyplaceno hned v pondělí. Pro zbytek se hledají investoři, který by ten majetek odkoupili, pochopitelně za babku, a převzali by závazky na sebe. Ale mezitím do toho vstoupila federální vláda a brzy se dozvíme konkrétní řešení.
SVB je součástí holdingu, do kterého patří i investiční banka. To je banka bez peněz, zprostředkovává jen pohyb peněz těch druhých. Její kapitál je v hlavách specializovaných zaměstnanců, a tak by to chtěl management odkoupit na vlastní triko (management buy-out). Tedy, cizí triko, protože si taky musí na takový odkup vypůjčit.
Obrovitou banku tedy porazila drobná úspora, kdy nechtěla plýtvat dolary na zajištění proti úrokovému riziku u dluhopisů, a taky na zajištění proti náhlému přírůstku výběrů. Jak daleko tahle drahá úspora sahá, to uvidíme už příští týden. Nákaza se šíří. Bankéřů nikdo nelituje, mohou si za to finanční krizí z roku 2008, ale kosí to hlavně inženýry a profesory z laboratoří, kde se rodilo něco velkého. Hrozí, že brzy o tom budou moct leda vykládat v hospodě, pokud na ni budou mít. Podle komentářů je to generační tragédie. SVB měla výjimečné postavení v prostředí výzkumných a inovačních firem a byla ochotna nést jejich rizika. Druhý takový se bude hledat těžko.
Ale k tomu, aby vás růst úroků ohrožoval, nemusíte působit v prostředí raketové vědy. Zrovna v Česku vyletěly úrokové sazby rychleji a výše než jinde. Postihlo to kdekoho, ale všimněme si, jak to zasáhlo české penzijní fondy, které do dluhopisů žene regulace. Loňské a starší české státní dluhopisy s nejdelší splatností se nyní prodávají s obrovskou ztrátou, přišly až o 40 procent tržní hodnoty. Je to pochopitelné.
Nabízely úrok kolem jednoho procenta po příštích dvacet nebo více let, ale mezitím se vydaly dluhopisy s pětiprocentním kuponem. Když teď starý dluhopis prodáte, přijdete o ty peníze hned. Když ho neprodáte, budete každý rok přicházet o ten rozdíl, takže to vyjde nastejno.
Pokud jde o důchodce, v Česku tak nejsou biti jen ti, kteří žijí z oklešťovaného průběžného systému, ale i ti, kdo uvěřili sladkým řečem, že si mají na důchod naspořit v penzijních fondech. Pokud penzijní fond vykáže ztrátu, je to pro seniora ještě horší, než kdyby měl peníze pod slamníkem. Tam mu je užírá jen inflace, ve fondu mu je napřed ohlodala centrální banka. Jak je vidět, s tím tvrzením, že vysoké úroky pomáhají střadatelům, je to trochu složitější.
Jsou ztráty z dluhopisů v Česku tak velké, že by to povalilo naše banky a dopadly jako SVB? Předpovědi jsou vždycky ošidné, zvláště předpovědi budoucnosti, ale v loňském roce banky v Česku zaznamenaly rekordní zisky. Českým bankám, na rozdíl od důchodců, růst úroků pomohl. Možná že o to hlavně šlo. Teď to ale může jít taky z tlustých do tenkých.
Extrémní ceny energií pomalu pokládají český průmysl. První signály jsou patrné už z lednových statistik ČSÚ, ale tato hrozba se bude projevovat v dalších měsících stále silněji. Máme také nemovitostní bublinu, nejvyšší růst nájmů a cen realit v Evropě, a tu může recese snadno protrhnout. Nové hypotéky z trhu pomalu zmizely, ale jsou tu ty stávající, které jsou zajištěné fakticky nadhodnocenou cenou staveb. Berme tedy signály z Kalifornie vážně. Je to daleko, ale je to podobné. Všude na nás útočí finanční analytici, kteří se vyznají v penězích, ale nevyznají se v ekonomice. Pokud vláda nepřijde se strategickými impulzy, které tento sestup zastaví, dopadneme strašně.
Autor: Zbyněk Fiala - žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom
Zdroj: vasevec.info
