Je to pořád dokola. A jako by z toho nebylo východiska: Profesionální lháři volají po umlčení těch, kteří přinášejí pravdivé informace, označují je za dezinformátory a připravují nástroje na jejich likvidaci. Vládní zloději a gangsteři volají Chyťte zloděje, a přitom sedí v křesle ministerstva ovládajícího policii. Teroristé se vydávají za oběti, vypalují nemocnice, sestřelují civilní letadla a tvrdí: To jste si udělali sami – a my vás za to zlikvidujeme.

Premiér (gangu pěti, který dle zahraničních direktiv rozvrací donedávna relativně úspěšně se bránící stát), tvrdí, že jeho vláda je skvělá a že dělá pro občany „dobro v sedmdesáti odstínech“. A veřejnost v roli rukojmí (nikoli „rukojmích“, jak obvykle píše nevzdělaný mainstream) to zčásti mlčky sleduje, zčásti zkáze dokonce fandí – a jen v malé míře protestuje. Přitom brutálně chudne, v důsledku zločinných zdravotnických (ekonomických, klimatických) experimentů pochoduje jako lumíci šestistupem do moře – a topí se „za zpěvu revolučních písní“.

Bylo by nepochopitelné a v jistém smyslu zázračné, že se něco takového může udržet při životě a v chodu, kdyby nešlo o několikátou reprízu téhož představení – jen v jiných kulisách. Bohužel s postupujícím časem ubývá diváků-pamětníků – i jejich varujících hlasů. Místa v hledišti ve stále větším počtu zaplňují mladší, pro něž je totalitní kus novinkou. Nevědí, že v téhle šmírácké hře na demokracii jsou ve skutečnosti rovněž předmětem plánované likvidace, a že virtuální popkorn sociálních sítí, který oddaně chroustají, je vede do propasti.

Sekvence

Malý sionistický stát Izrael – ve skutečnosti obrovská americká vojenská základna, největší ze stovek podobných rozmístěných po celém světě – právě systematickým bombardováním likviduje rozsáhlý koncentrák, kam uzavřel pár milionů lidí. Vytlačil je tam (a na další místa, třeba do Libanonu) poté, co obsadil po válce jejich stát, a učinil z nich bezdomovce. Ta sekvenčnost (co bylo dříve, a co potom) je přitom klíčová.

Vystrnadění se od té doby bouří, a snaží se svůj stát obnovit. V jednom případě má pro toto legitimní úsilí Západ termín národně-osvobozovací boj, v druhém terorismus. Islámský. A opět je klíčová sekvenčnost: Termín se rozšířil v souvislosti s podvodem z 11. září 2001, kdy zboření tří budov v New Yorku přišili organizátoři (americké tajné služby) svému bývalému agentovi Usámu bin Ládinovi, který pro CIA pracoval proti SSSR v Afghánistánu. 

Od té doby máme islámský terorismus, jenž by ale v naší blízkosti nebyl, pokud by bývalí evropští kolonizátoři neotevřeli hranice bývalým kolonizovaným, jejichž země vyrabovali. Tentokrát je napadlo, že zbídačené využijí až do mrti: Měli být materiálem na výměnu historických národů Evropy, které ne a ne vzít na vědomí, že po dlouhodobé přípravě Německo vytvořilo 4. říši, která tentokrát ovládne kontinent bez tanků.

Sekvence: Nejprve neúspěšný Hitler, rozpad Německa, pak jeho „sjednocení“ po „studené“ porážce SSSR zevnitř – a máme tu Evropskou unii. A migrantskou invazi. A po 11. září islámský terorismus v produkci bývalých kolonizovaných – domněle snadno ovládnutelných „divochů“.

Židé proti sionistům

Bombardování koncentráku v Gaze je pouze jiný projev téhož. Kruciální prostor „Světového ostrova“ (jehož majitel podle anglosaské McKinderovy teorie ovládne svět, když ještě dobude „Srdce světa“ – Rusko) svěřil Západ sionistům. Nikoli židům, jak si většinově dezinformovaní Evropané myslí (berouce si za své „provinění“ kvůli německé likvidaci židů v koncentrácích, s čímž nemají nic společného).

Izrael není židovský stát, ale stát sionistický, což je pouze jedna větev světového židovstva, která o návrat do Palestiny usilovala již dlouho před Německem vyvolanou 2. světovou válkou a „holokaustem“ (likvidaci Slovanů – prováděnou i naplánovanou Hitlerem – tak kupodivu nikdo nenazývá). Zdaleka ne všichni židé s existencí Izraele souhlasí – ba proti ní dokonce aktivně bojují.

Již jsem tady několikrát zmínil například ty newyorské ortodoxní – tedy pravověrné (Charedim), kteří mi vyprávěli, že dokonce vysílají do Izraele z rozhlasové stanice, aby přiměli sionisty odejít a usmířit se s Palestinci. Teď dokonce tito zásadní odpůrci Izraele (který podle nich vznikl proti Hospodinu a Tóře) vnikli do Kapitolu, aby proti izraelské likvidaci Gazy a palestinského etnika dramaticky protestovali. Protože nešlo o příznivce volebním podvodem odstraněného prezidenta Trumpa, zacházeli s nimi policisté mírně a spíš vyděšeně (podobně jako televizní komentátoři). 

Test

Izraelský útok na nemocnici v Gaze, při němž zahynuly stovky Palestinců, je téhož druhu. Šlo o dvojitý test: Jednak kolik unese muslimské veřejné mínění, jednak jestli to světové, zpracované sionisty, přijme absurdní lež o tom, že si to Palestinci způsobili sami.

V prvním případě se přepočítali: Nejen bojovní islamisté zareagovali přímo alergicky. Demonstrace se rozlily i mimo islámský svět. Pouze vlády pasené Američany na dlouhém vodítku – v předních řadách pochopitelně s tou Fialovou – osvědčily podřízenost.

Pirátský soudruh Lipavský si dokonce pospíšil, aby byl v Izraeli jako první západní „státník“ – něco jako repríza slavné Fialovy cesty za Zelenským, po níž jsme už jen jedním z regionů kyjevského nacistického režimu.

Test číslo dvě je zatím tak trochu nerozhodně. Uveřejnili jsme článek, který dokazuje, že muselo jít o izraelský útok, ale faktem je, že dokud (pokud) nedojde k nezávislému vyšetření, nelze počítat s tím, že by zmanipulovaná západní veřejnost pochopila. 

Příznačně se k tomu vyjádřil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Vyzval Spojené státy, aby zveřejnily své satelitní snímky (mají celou oblast pod dokonalou kontrolou), které vše vyjasní. To se samozřejmě nestane. Je to obdobné jako s boeingem sestřeleným Kyjevem nad Ukrajinou – z něhož obvinili doněckou domobranu, tedy nepřímo Rusko. K vyšetřování však Rusko nepustili, jeho satelitní snímky-důkazy odmítli vůbec připustit – zatímco Američané, ač žádáni, svoje nedodali.

Neptej se…

Co se s Gazou a s Palestinskými civilisty stane, není vzhledem k nejednoznačným výsledkům těchto „testů“ zatím jisté. Nepochybně bude zavražděna ještě neodhadnutelná spousta lidí. A nářek z Gazy (a možná i z Libanonu, pokud se boje rozšíří na okupovaný „Západní břeh“) dodá emocionální munici evropským islamistům Tu hmatatelnou jim dodává Kyjev přeprodejem západních zbraní, jimiž ostatně útočil i Hamás v Izraeli – s přímo fantastickým komentářem Banderovců, že jde o zbraně ukořistěné Ukrajincům Rusy a předané Hamásu. A také tomu mnozí věří – protože věřit potřebují.

Stejně jako potřebují věřit Fialovi, když ve sněmovně vypočítává „sedmdesát úspěchů“ své vlády, která je prý naprosto vynikající. A vůbec nejde o to, že těch „věřících“ jsou v našem případě už jen nějaká dvě tři procenta i podle cinknutých „průzkumů“. 

Jde o to, že lež se stala hlavní metodou totalitní západní „oligarchokracie“. A likvidace svobodných médií (aktuálně připravovaná Bruselem) hlavním nástrojem k jejímu udržení. Zatím ještě vzdorujeme – a především díky finančním příspěvkům nepodvolených se dokonce technicky na okamžik dalšího střetu s totalitní německo-bruselsko-fialovou mocí můžeme připravovat. Jenže to je pouze chůze po tenkém ledě.

Útlak a politické procesy za „nesprávné názory“ signalizují, co brzy přijde naplno. Gangsteři už ani “věřící“ nebudou potřebovat. Pokud se nestane, že mlčící promluví a - bez ohledu na připravované úpravy volebního systému (korespondenční hlasování atd.) - přece jen využijí formální hry na demokracii ke své i naší záchraně. Tak, jako se to stalo opakovaně v Maďarsku a nejnověji na Slovensku.

A pro ty, které masové „zvonění hran“ za zavražděné nezajímá, nebo je dokonce považují za „legitimní izraelskou obranu“, dal návod Ernest Hemingway (použil větu z kázání anglického duchovního Johna Donna) v knize z bojů, které také jako předzvěst předcházely poslední světové válce:

Nikdy se neptej, komu zvoní hrana.

Tobě zvoní.

Autor: Petr Hájek - šéfredaktor portálu Protiproud, spisovatel, publicista, zakladatel a první šéfredaktor časopisu Reflex, v posledních deseti letech – do 28. února 2013 – státní úředník. Vicekancléř prezidenta Václava Klause a jeden z jeho nejbližších spolupracovníků a poradců. V Institutu Václava Klause vede sekci pro humanitní a mediální studia. Vytvořením „kontrarevolučního časopisu Protiproud“  se vrací do mediální praxe. Více ZDE.

Zdroj: protiproud.info / InfoVojna