Arcidiecéza historicky poprvé vystavuje v zahraniční svatovítský chrámový poklad. Uměleckou výstavu s názvem “Fragmenty paměti” v drážďanské síni v Lipsiusbau zahájil prezident Petr Pavel za účasti duchovních představitelů z Německa i z České republiky. V čele reprezentantů české církve byl kardinál Dominik Duka a děkan svatovítské kapituly P. Ondřej Pávek.

„Vystavovaný svatovítský poklad zahrnuje bezmála 120 předmětů včetně relikvie Kristova roucha nebo korunovační kříž ze 14. století. Originální sbírka na Pražském hradě však čítá až 400 předmětů a je jednou z největších svého druhu v Evropě. Zájemci z celého světa si nyní budou moci vystavovanou část prohlédnout až do 8. září 2024,“ uvedlo v tiskové zprávě pražské arcibiskupství.

Bývalý šéf hradního protokolu Jindřich Forejt v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že by do zahraničí tak velké množství pokladu neposílal.

„Je to jeden z našich největších a nejposvátnějších pokladů, vzácné dědictví českých zemí. Jedná se o něco naprosto speciálního. Většinou nebývá zvykem, že by takovéto soubory mimořádné historické a kulturní hodnoty státy do zahraničí půjčovaly na výstavy. Území státu opouštějí většinou pouze v případě nebezpečí, tedy v rámci evakuace. Já si osobně něco podobného nepamatuji,“ prohlásil.

Vyjádření kardinála Dominika Duky

„Výstava se otevírala 15. března, den, který nám připomíná rok 1939, okupaci a vstup Adolfa Hitlera do prostoru Pražského hradu. Na tuto skutečnost myslel také hostitel, saský premiér, který se hlásí k našim hlubokým společným kořenům, mnohem hlubším než válečná období 20. století. Je již 4. premiérem Saska, se kterým jsem měl možnost se v tomto duchu setkat. Je jedním z lidí, kteří vnímají Sasko jako zemi vyrůstající v kooperaci s Prahou. Víme, že do roku 1866 saská vojska stála na straně Prahy,” uvádí kardinál Duka.

Celé stanovisko ZDE.

Svatovítský poklad

• Svatovítský poklad pravidelně rozšiřovala už dynastie Přemyslovců, díky úsilí císaře a českého krále Karla IV. se více než zdvojnásobil.

• Jeho součástí je i korunovační kříž, který byl zhotoven po roce 1354. Již od počátku 16. století byl prokazatelně používán při korunovacích. Do kříže byly vloženy ostatky Kristova umučení (dřevo kříže, trny, část houby, provazu a hřebu). Korpus kříže ze zlatého plechu je ozdobený vzácnými antickými a raně středověkými kamejemi, mezi nimiž je zasazen i velký safír s řezbou Kristovy tváře.

• K vidění jsou v Drážďanech různé typy relikviářů, ale také významná díla zlatnického umění či obrazy a sochy. Příkladem jsou relikviářová busta svatého Vojtěcha darovaná Vladislavem Jagellonským, takzvaný nostický plenář, který je znám i jako relikviář svatého Kříže.

Obsah rozhovoru Petra Hájka s historikem Petrem Bahníkem:

00:00  Vítejte v plavbě na hlubiny obrany české státnosti, nepodvolení!
01:58  Korunovační kříž Karla IV. poprvé po staletích odvezen za hranice naší země
06:30  Nemohlo se to stát v horší době
07:20  Mocný duchovní zářič
09:25  Svatovítské kapitule kříž nepatří, pouze ho spravuje
12:19  Přípravy probíhaly v utajení
14:29  Lidovecký poslanec navrhl vyznamenat šéfa Sudeťáků Posselta
17:18  Tajemná symbolická šifra
20:59  Pro Karla byla česká suverenit absolutně důležitá - a jeho kříž to vyjadřuje
24:13  Spravedlivý stát
26:36  Proč začal Karel stavět v Praze největší křesťanský chráme na světě?
31:45  Symbolika drahokamů na korunovačním kříži
33:35  Vláda nad světem Slovanům?
37:05  Odvézt kříž ze země znamená podlomit její ochranu
39:52  Část korunovačních klenotů nám také Vídeň dosud nevrátila
44:11  Plášť královského herolda
45:37  Reálné obavy o osud Karlova kříže
46:35  Nejmocnější zbraň

Více v videu:

Chrámy a kostoly rozmiestnené a vybudované v Prahe podľa alchymistickej astrologickej a hermetickej symboliky, spoločne so svätými relikviami získaných z celého vtedy známeho sveta Karolom IV. tvoria dokonale premyslenú spirituálnu sústavu. Nový Jeruzalem mal byť nastolený v čase prebudenia kristovských princípov v ľudskom vedomí, keď dôjde k explózii pozitívnej energie, ktorá zničí všetko zlo.

Viac v dokumente Nebeský Jeruzalem Karla IV. TU.

Zdroj: protiproud.info / InfoVojna